NEJVĚTŠÍ CHYBA KTEROU VŽIVOTĚ MŮŽETE UDĚLAT,JE MÍT POŘÁD STRACH ŽE NĚJAKOU UDĚLÁTE.

NEJSEM TÍM KÝM MÁM BÝT?

2. října 2018 v 21:06 | Zlatice |  TÉMA TÝDNE.
Výchova mých rodičů měla jeden bod který pokládali za důležitý a to že bez práce nejsou koláče. To jakou cestou půjdu svým životem, bude záležet vždy jen na mě samotné. K tomu abych dosáhla na to, co chci a co mě baví potřebuji udělat školu a pak si zajistit pravidelný příjem peněz.

Naučili mě hře na jistotu. Tuto hru jsem sama se sebou hrála hodně let.

Můj výdělek byl dost dobrý a peníze jsem utrácela za to, co jsem potřebovala a ještě zůstalo hodně na věci, které jsem jen chtěla. Pro mě krásný vstup do života, a kdyby nepřišla změna tak bych tuto zajetou kolej jistoty a pohodlí neopustila.

Ale změna proběhla. Česko začalo šlapat cestu svobody. Neříkám, že jsem nadšeně mávala klíči na náměstí. Už když jsem tam stála a poslouchala prázdná slova řečníka kterému ostatní nadšeně tleskali i když už hodinu mluvil o ničem jsem cítila že na změny které to vše přinese nejsem připravená. Měla jsem strach s toho, co bude dál.

Ano strach ten svíraví pocit v mém břiše, který mě provázel dlouhou částí mého života a vždy mi bránil říct, co si myslím. Bála jsem se toho, co by řekli lidi kdyby znali můj skutečný pohled na věc.

Postupně jsem uhýbala od toho co by mě bavilo k tomu co se musí. Za každým splněným musím, bylo najednou další musím.

Našla jsem si práci v továrně, kde mi umožnili ranní směny a volné víkendy tak abych mohla být s dcerou. Byl to podvod. Často se dělali v týdnu dvanáctky a ještě se šlo v sobotu. Volna bylo málo. Jenže já měla strach říct ne. Můj život se rozpůlil. Práci jsem brala jako nutné zlo a doopravdy žila jen doma. Deset let v kolotoči rutiny. Pak mi mé tělo řeklo dost.

(O tom co se stalo si můžete přečíst v článku pod názvem 20% naděje leden 2018).

Přišli dva roky života v klidu. Myšlenky na to co chci mi otevřeli cestu k poznání sebe sama. Pochopila jsem nutnost změnit svůj život. Na strach pomáhal nádech výdech a hra na jistotu byla hozena do koše. Ne se stalo součástí mého slovníku. Co řeknou lidé tomu, co dělám nebo nedělám mi začalo být ze srdce jedno. Nežiji svůj život pro ně ale pro sebe.


Uzdravila jsem se a našla si práci, co mě baví. Mám rodinu a přátele, kteří mě mají rádi takovou, jaká jsem.
Mluvím, píši a maluji obrázky, tak jak to cítím. Tancuji po kuchyni se smetákem a ve sprše si zpívám písničku co mi přijde na jazyk. Dělám si každý den něčím hezký. V noci klidně spím a je mi dobře.


Myslím, že jsem se po dlouhé životní cestě vrátila ke svému já svobodná a obohacená zkušenostmi všeho druhu.

Jsem tím, kým mám být?

I kdyby ano moje cesta ještě u konce není. Koncem října jedu na seminář o automatické kresbě. Chci se naučit do svých obrázků vkládat energii tak aby pomáhali lidem. Cítím, jak na mě barvy působí, které hřejí když je zima a které v horku léta naopak ochladí a osvěží. Podle toho také měním svou doménu zde na blogu.


Také se chci naučit psát. Jen tak pro dobrý pocit. A vážím si kritiky všech, co o psaní něco vědí.

Snažím se svět vnímat jako krásné místo a věřím v lepší zítřky tam, kde cítím bolest a nespravedlnost ale není v mé moci s tím něco dělat.

Děkuji své nemoci za to že mi do života přišla právě v tom čase, kdy jsem to nejvíc potřebovala. Držela jsem se starých vzorů a stála na místě. Viděla jen to, o co přicházím a byla slepá k tomu, co mám. Často to zlé co se nám děje je v daný okamžik pro nás tím nejlepším.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 2. října 2018 v 22:36 | Reagovat

to mi je hrozně povědomé

kolikrát si říkám že "musím" (a zase je tady to slovo) začít dělat věci co chci a ne co musím

2 mamcinkoutek mamcinkoutek | E-mail | Web | 3. října 2018 v 18:00 | Reagovat

Ten závěr je úplně trefný, před 2 lety jsem zažila nejhorší období v životě a myslela si že se mi svět zhroutil - teď vidím že to mělo smysl a přišli ty lepší (možná nejlepší) roky v životě

3 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 3. října 2018 v 19:30 | Reagovat

Když se v Česku začalo cinkat klíči, byla jsem v té době na učňáku. Ještě jako puberťačka, jsem si z toho dělala srandu. To jsem ale netušila, že dnešní doba bude tak chaotická.
Přesto všechno jak i ty píšeš, jsem vděčná za to, co jsem si prožila a ještě prožiji.

P:s- k tvým krásným obrázkům... jsem ráda, že moje vize se plní. :-D  ;-)

4 Natálie Natálie | Web | 4. října 2018 v 18:16 | Reagovat

připomínáte mi jedno bývalou kolegyni.. ta taky v práci dělala tak jak jí řekli, aniž by řekla ne, a taky na to doplatila.. několikrát se už složila z vyčerpání.. a jste dobrá, že jste to dokázala přehodnotit a jít si pak zatím.. :)

5 Eileen Eileen | E-mail | Web | 4. října 2018 v 23:36 | Reagovat

Takový typ pozitivně laděného článku se mi opravdu moc líbí. :)

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 5. října 2018 v 18:32 | Reagovat

Tak to je pěkné vyznání...

7 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 6. října 2018 v 14:07 | Reagovat

[1]: Mě pomáhá některá musím zaměnit za chci :-)

8 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 6. října 2018 v 14:18 | Reagovat

[2]: Stane se, že tonu co se nám děje často nerozumíme. Jsme smutní nebo naštvaní. Ale všechno má svůj smysl. Vždy když přijde něco, co nechceme tak je to pro to aby došlo ke změně. Stačí, když to pochopíme :-)

9 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 6. října 2018 v 14:27 | Reagovat

[3]: Člověk se stále učí. A děkuji :-)

10 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 6. října 2018 v 14:33 | Reagovat

[4]: Možná by vaší kolegyni měl někdo říct, že to jde i jinak. Chce to čas vše pochopit, pak se změnit a taky odvahu opustit staré vzory. Ale za ten pocit pohody a klidu to stojí :-)

11 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 6. října 2018 v 14:34 | Reagovat

[5]: Děkuji :-)

12 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 6. října 2018 v 14:34 | Reagovat

[6]: Děkuji :-)

13 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. října 2018 v 15:37 | Reagovat

Někdy je třeba nemoc, aby člověk procitnul a zjistil, co sám chce. Pak všechno přehodnotí a začne dělat vše pro sebe, jak to měl dělat od začátku. Taky jsem dělala v životě hodně chyb. A samozřejmě některé další zase ještě dělám, aniž o nich vím. :-)

14 Melkora Melkora | Web | 7. října 2018 v 11:17 | Reagovat

Gratuluji k tomu, že jste se našla a přeji, ať vám to vydrží.

15 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 7. října 2018 v 19:31 | Reagovat

[13]: Chyby patří k životu. Stačí si je uvědomit i to nás vždy posune vpřed :-)

16 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 7. října 2018 v 19:33 | Reagovat

[14]: Děkuji :-) Myslím, že vydrží :-)

17 Sugr Sugr | E-mail | Web | 7. října 2018 v 20:21 | Reagovat

Velmi intimní zpověď, dobrý konec, kdy se člověk může znovu nadechnout a být šťastný a bojovat dál, ne každý má takovou možnost, ne každý dopadne tak, jako ty. Moc ti to přeji a držím palce ať už je ten život jen jednoduchý. :-)

18 Sugr Sugr | E-mail | 7. října 2018 v 20:21 | Reagovat

[15]: Nejen z chyb se skládá život, bohužel. ???

19 Fredy Kruger Fredy Kruger | 7. října 2018 v 23:27 | Reagovat

" Když v noci, jsem vzbudil se  ze ,,opice,,
myslel jsem, že jsem  svým  vlastním strýcem !

( ? )  ... však... na  nose mám  dvě  bradavice,
a jak už vím, strýc tam má  o  dvě  více !
Tím jsem se  na  chvilku  upokojil !

... tu vtíravá myšlenka !!
Ano !!  jááá... kojil !
Nejsem  snad  svojí  matkou ???"

( hoch  huláká )... v nastalém  zmatku
přiběhli  k  posteli  rodiče !
" Oknem, jsi přilezl  z  hostince ??

Hle !!!  pod  oknem  venku ! ...
tu  klíče !

... ženo...  ty  klíče...podrž  ty !"

Otec  pak  chlapci dal  do  držky !
... řve  matka " Jen mu dej  více !"

" Jááá...... ti dám, že jsi  svým  strýcem !"
( Ot  mlátí jej páskem do zadnice )

Hoch  křičí :  " Už jsem tím, kým  mám být ! "
... otec  se  uprd´ a  přestal  bít ....

řve  matka :  " Chrápej !  tu  bude  klid !
Běda, bych  slyšela  zakvílení !!"

... rodiče  odchází  rozčileni !

20 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 11. října 2018 v 0:06 | Reagovat

[17]: Ve svém životě už se snažím měnit jen to, co můžu. Ostatní nechávám být. Už jsem se přestala trápit tím, co nemůžu změnit ani ovlivnit. Někdy to není jednoduché, ale jde to. Stačí si vážit toho, co se mi povedlo a co už mám. A děkuji :-)

21 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 11. října 2018 v 0:08 | Reagovat

[19]: Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama