NEJVĚTŠÍ CHYBA KTEROU VŽIVOTĚ MŮŽETE UDĚLAT,JE MÍT POŘÁD STRACH ŽE NĚJAKOU UDĚLÁTE.

BRIT

5. srpna 2018 v 19:39 | Zlatice |  TÉMA TÝDNE.

Měli jsme psa. Jmenoval se Emír a byl to čistokrevný Dalmatin. Byl to velký a velice dobrácký pes. Když měl Emír 10let řekla jsem si, že by bylo škoda, kdyby po sobě nenechal potomka. Dohodli jsme se s mamkou, že najdeme vhodnou fenu a děj se vůle přírody.

Fenku Áju jsme našli v našem městě. Vypadala jako Dalmatin, ale byla kříženec. Majitel také chtěl štěňata a tak byla dohoda rychlá.

Vše proběhlo dobře a narodila se 4 štěňata. Majitel feny nás nechal vybrat si jako první. Mamka chtěla psa pro kolegyni z práce. Měl se podobat našemu Emírovi a takoví psík tam byl. Já pozorovala zbylá tři štěňata. Chtěla jsem psa a tak už jsem vybírala jen ze dvou. Oba byli krásní, ale vzhled pro mě nebyl rozhodující. Jeden ze psů jen ležel a užíval si hlazení a mazlení. Ten druhý byl pořád v pohybu a stále měl něco na práci. Nebylo lehké s ním navázat oční kontakt ale, když se mi to konečně povedlo, věděla jsem, že ho chci. A nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala.

Brit byl stále plný energie. Chodila jsem s ním denně na dlouhé procházky a on se z nich vracel stejně čilí a plný života jako když jsme odcházeli. Zato já ač mladá jsem padala únavou. Svěřila jsem se s tím kamarádovi, co rozumí psům a on mi poradil, ať ho vezmu na cvičák jsou tam lidi, co mi pomohou ho lépe zvládnout. A já si řekla proč ne?

Brit měl zrovna 6 měsíců, když jsme prošli brankou místního cvičáku a zařadili se mezi samá služební plemena. Dokonce jsem tenkrát zaslechla pár poznámek, co že tam chci s blbým Dalmatinem. Už tak jsem byla plná nejistoty a ještě tohle. Co tak se prostě otočit a odejít. Ale Brit jako by cítil, co se ve mně děje sám si mi sedl k noze podle vzoru ostatních psů a když ke mně zvedl oči jako bych v nich četla, ať mu věřím.

Protože jsme tam byli poprvé tak nám bylo doporučeno se jen dívat. Brit vše sledoval velice pozorně a celou dobu byl v klidu. Když šli starší psi hledat figuranta za zástěnami a vyštěkávat najednou nebyl k udržení. Cvičitel si toho všiml a řekl, ať ho pustím což vyvolalo u ostatních psovodů smích a poznámky ve smyslu že pes asi potřebuje vzít do zaječích. Já odepla vodítko a ukázala na nejbližší zástěnu. Pak už jen stojím a dívám se, jak běží. Dělal přesně to co ostatní psi, proběhl všechny zástěny a našel figuranta. Místo štěkání ho sice vítal, ale bylo mi řečeno, že to ho brzo přejde. Cvičitel mi řekl, že ještě zkusíme rukáv a i tohle zvládl na výbornou. Když jsme se vraceli mezi ostatní, nikdo už se nesmál.

Dozvěděla jsem se, že mám psa, který klame vzhledem ovšem jeho povaha je jiná. Je ostrý a je důležité, aby poslouchal na slovo jinak by mohl být nebezpečný. Brit se učil sám a rád. Když mu byl jeden rok, tak mu chyběla jen stopa a mohl jít ke zkouškám.

Na jeden výcvik se byli podívat i lidé od policie a i když Brit neměl ještě zkoušky tak mi za něj nabídli hodně peněz. Odmítla jsem nikdy bych ho neprodala. Nepřemlouvali mě. Jeden z nich mi řekl, že mě chápe, protože mi u nohy sedí pan pes a takový se potká jen jednou za život.

Tenkrát jsem vyhledala majitele feny s otázkou, jestli neví s jakou rasou byla kříženec. Řekl mi, že matka Áje se zaběhla do lesa a pak měla štěňata a některá z nich měla podobu vlka. V tu chvíli do sebe vše zapadlo. Brit sice má tělo Dalmatina ale povahu vlčí.

Když měl Brit dva roky u čumáku se mu udělala bradavice. Stále se zvětšovala a on si ji zuby drásal tak že měl často celou tlamu od krve. Šla jsem k veterináři a ten doporučil operaci. Po píchnutí anestezie nechtěl spát a tak mu přidali ještě jednu injekci. Dál se vše vyvíjelo dobře. Doma ještě pospával a já šla na dvůr pro nějaké ovoce. Když mě viděl, vyskočil a šel za mnou. A najednou spadl a zůstal ležet. S mamkou jsme se snažili ho přivést k životu masáží srdce a dýcháním. Nepovedlo se. Umřel mi v náručí.

Vzpomínám ráda na jeho nezkrotnou povahu.

Také mám dodnes před očima protáhlé obličeje kamarádů, když jsem vyhrála sázku a s ní slušnou částku peněz. Sázka byla, že Brita písknutím odvolám, když vyplaší zajíce a půjde po něm. Tohle jsme měli natrénováno a on neměl proč mě neposlechnout.

Vidím jeho smutné oči, když musel 3 hodiny ležet na dvoře za trest, že zavrčel na mého malého synovce.

Také cítím svůj strach o něj, když jsme v zimě byli na procházce a já odhodila do rybníka klacek, co jsem měla v cestě a on pro něj do té ledové vody skočil.

A nejde nepřipomenout, že mi zachránil život, když jsem šla při jedné procházce blízko lesa kde bylo hodně popadaných stromů po nějaké bouřce ale také výborné maliny. Najednou vidím, jak Brit letí s kňučením a sklaplým ocasem pryč. Rozběhla jsem se za ním a tam kde jsem před tím stála, spadla na zem obrovská haluz, která by mě nejspíš zabila.

Brit si právem zaslouží místo v mém srdci.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marcela Marcela | E-mail | Web | 5. srpna 2018 v 21:21 | Reagovat

Tak to jsi musela mít opravdu krásný vztah. Na takový se nezapomíná. ;-)
Já mám v srdíčku kočku Lízu. To byla moje kamarádka se vším všudy. Vzpomínám si jak jsme se obě pomalinku seznamovali. Byla mi darována jako odrostlé kotě. Přestože nás bylo víc kdo ji měl moc rád, vždycky chodila za mnou. Přišla s myší před dveře a chlubila se mi. V baráku jsme zjistily že byly myši. Ona je pochytala. Když mi bylo ouvej jak po psychické tak fyzické stránce, vždy věděla kdy má přijít. Vždycky mi pomohla.
Když čekala koťata, vždycky přišla za mnou, že už je čas. Pomazlila se a šla. Za nikým jiným nechodila. Taky když měla koťátka schované došla za mnou, abych já šla za ní, aby mi koťata ukázala. Vždy zůstane v mém srdci.
Dokážu si představit jak moc pro tebe Brit znamenal. Hezký článek věnovaný Britovi ;-)

2 Helga Helga | Web | 5. srpna 2018 v 22:04 | Reagovat

to je krásný příběh, a nechápu jak se může někdo pošklebovat na tím, že přijdeš na cvičák, naopak by měli pozitivně motivovat a měl by tam chodit každý, kdo má psa.. se nedivím, že to někoho může odradit

3 Lucka Lucka | Web | 6. srpna 2018 v 6:35 | Reagovat

To je tak krásný a přitom tak smutný, mám slzy v očích, protože mě to vážně chytlo za srdce. Takový pes se nevidí každý den, byl to pašák a určitě mu v psím nebi je dobře. :-)

4 Eliss Eliss | Web | 6. srpna 2018 v 8:11 | Reagovat

Pěkné, ale i smutné povídání, Brit tu s vámi měl určitě ještě zůstat :-(

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. srpna 2018 v 11:02 | Reagovat

Tak to je krásné vyznání. Nedivím se. Dík za bližší seznámení se psem, nikdy jsem psa neměla, mám z nich respekt.

6 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 6:30 | Reagovat

[1]: Zvířata nás umí vzít za srdce. Dost mě to tenkrát vzalo. Nebyl to pro mě jen pes ale i kamarád a taková moje vrba. Mohla jsem mu říct vše a on poslouchal. Poznal, když mi bylo smutno a uměl mě rozesmát :-)

7 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 6:40 | Reagovat

[2]:Ono je to tak že tenkrát se na cvičák chodilo jen ze služební a pracovní rosou psů. Dalmatin je společenský pes. Někteří lidé si o nich myslí, že jsou blbí což, ale není pravda. Oni si prostě mysleli, že je pro výcvik nevhodný proto ty posměšky. Brit jim vytřel zrak, ale mohla za to jeho vlčí povaha. Jako Dalmatin by takto dobrý nebyl :-)

8 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 6:43 | Reagovat

[3]:Když jsem psala tento článek tak to bez slz nešlo. Byl to pan pes a mě dodnes mrzí, že jsme na sebe měli tak málo času :-(

9 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 6:52 | Reagovat

[4]:Ano smutné byl nám vyměřen jen krátký čas :-(

10 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 7:04 | Reagovat

Já mám psy a vlastně všechna zvířata ráda. Pohladím si každého psa prostě to tak v sobě mám nastavené. Možná trocha respektu by mě taky neškodila. Je to tak že jak se o psa staráš takový pak je. Ale myslím si, že každý pes by měl mít alespoň základní výcvik :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama