NEJVĚTŠÍ CHYBA KTEROU VŽIVOTĚ MŮŽETE UDĚLAT,JE MÍT POŘÁD STRACH ŽE NĚJAKOU UDĚLÁTE.

KDYŽ ZAVŘU OČI.

19. dubna 2018 v 2:35 | Zlatice |  TÉMA TÝDNE.

Čekala mě operace páteře. Tato operace byla plánovaná a měla trvat šest hodin. Datum jsem si poznačila v kalendáři, asi proto, že si tam píši vše. Prostě nejde zapomenout na datum a čas kdy mě vezmou na sál kde, sice vše zaspím, ale po probuzení se ukáže, jaký bude můj další život. Já se na ten den těšila. Ne jen na to že se konečně zbavím bolesti. Já měla jedno velké přání a prosila jsem v duchu za to aby se mě splnilo.

Věřím v to že, smrtí život nekončí. Jakási část z nás, vědomí nebo duše žije dál. Do hmotného těla se narodí jen pro to, aby splnila úkoly a po smrti se mohla stát součástí celku. Přesto čas od času červík pochybností o životě po smrti se objeví a kousne. Možná už tušíte jaké, bylo mé přání. Prosila jsem abych, se směla podívat ve spánku pod narkózou tam kam, duše lidí odchází po smrti.

Když mě vezou na sál, mám v sobě klid. Ve výtahu ošetřovatel vede řeč o tom, ať se nebojím, že takové operace jsou už běžné. Rozumím je to jeho práce dávat lidem klid. Ale já žádný strach necítím. Vjíždíme, do sálu dívám, se kolem sebe. Je tam hodně lidí, lékaři a sestry. Každý zná své místo. Pracují jako dobře namazaný stroj. Všichni mají na sobě oblečení ve světle fialové. Stěny sálu mají stejnou barvu jen o odstín tmavší. Fialová barva je moje, oblíbená usmívám se a říkám si, že se mě tu bude krásně spát.

Nádech výdech a oči se mi samy zavřou. Vidím tmu, jsem sama a všude je ticho. Nevidím ani sebe sama a nevím, jak vypadám, jen mě nic nebolí, a je mě lehko. Asi nic nevážím. Podívám se nad sebe a je tam jen malá bílá tečka. Jdu nebo spíš letím za ní a ona tečka se zvětšuje, jak se k ní blížím. Po chvilce se ocitám v bílém světle. Nejde popsat tak oslnivě bílou záři. Není nic, k čemu by se to dalo přirovnat. Procházím tím světlem a stále jsem sama. Bílé světlo postupně mizí a to co vidím je ještě krásnější. Je to jako, bych byla u moře na osamělé pláži. Ale není to jako na zemi. Tady jsou barvy jiné. Voda je modrá čistá a na povrchu má stříbrný lesk. Písek je jako posetý zlatým prachem. A vzduch ten je vidět jsou v něm bublinky se zlatou tečkou uvnitř. Vnímám že, to na co se dívám je zároveň součást mě samotné. Vše na co se podívám mě má rádo. Cítím okolo sebe lásku moře lásky všechno, co vidím, je láska která mě objímá a vítá. Pak uslyším hlas, ten hlas mi něco říká. Jen krátkou chvíli ke mně mluví. A najednou jsem zase v bílém světle. Letím do tmy a světlo se vzdaluje až, zhasne. Je tma a já slyším své jméno. Otvírám oči a vidím sestru, jak se na mě usmívá.

Mé přání se splnilo. Bylo mě dovoleno krátce nahlédnout tam kam, duše po smrti odchází. Co mě mrzí je že, si nepamatuji co, mi říkal ten hlas. Vím že, jsem tam nemohla zůstat protože, tu mám cosi nedodělaného. Smrti se nebojím, protože vím, co přijde až, naposledy tady na zemi zavřu oči.

Kdo chce vědět proč, jsem musela na operaci vše je ve článku http://zivotvobrazech.blog.cz/1801/20-nadeje

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marcela Marcela | E-mail | 19. dubna 2018 v 5:26 | Reagovat

Je to radost, když se splní přání. :-)
Měla jsem podobný zážitek, když jsem se dusila a byla mimo. Vnímala jsem akorát zvláštní melodii. Nejde ani popsat jak moc krásně zněla :-)
Moc se mi líbí tvoje obrázky ;-)

2 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 19. dubna 2018 v 9:36 | Reagovat

Hm, život po smrti. Ráda bych věřila, že existuje. Potkala bych všechny své drahé lidi. To by bylo krásný. Určitě bychom si všichni rozuměli a povídali si a měli se rádi. Tyjo, to je sen! Nedávno mi jedna stará paní v autobusu řekla, že tam nahoře musí být dobře, protože se nikdo nevrací dolů :-D A tys už kousek toho nahoře i viděla, tak ti budu věřit. :-)

3 Eliss Eliss | Web | 19. dubna 2018 v 14:55 | Reagovat

Hlavně že operace dopadla dobře, a to s těmi výjevy je opravdu zajímavé!

4 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 19. dubna 2018 v 22:01 | Reagovat

[1]: Podle toho co jsem četla nebo slyšela tak to co vidíme nebo slyšíme má každý nastaveno trochu jinak. Ovšem to že mezi nebem a zemí něco je to víme všichni co, máme za sebou nějaký tem zážitek.

5 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 19. dubna 2018 v 22:08 | Reagovat

[2]: Po pravdě je tam tak krásně nedá se to s ničím srovnat. Všichni jsme součástí jednoho celku. S lidmi co už odešli, se zase setkáš. Často se stává že, nás naši drazí zemřelí odvádí do světla, když přijde náš čas

6 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 19. dubna 2018 v 22:11 | Reagovat

[3]: Bylo to jen, přání nevěděla, jsem jestli se splní :-)

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 20. dubna 2018 v 18:17 | Reagovat

Máš toho hodně za sebou, zažila sis, co sis přála. Byla jsi vrácena sem, že ještě nemáš splněno, věřím tomu. Já ještě celkovou narkózu neměla. Prima, že vše vyšlo, jak má.

8 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 29. dubna 2018 v 10:44 | Reagovat

[7]:Ano přání se mě splnilo. No ještě bych chtěla přijít na to, co zde nemám hotovo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama