NEJVĚTŠÍ CHYBA KTEROU VŽIVOTĚ MŮŽETE UDĚLAT,JE MÍT POŘÁD STRACH ŽE NĚJAKOU UDĚLÁTE.

ŽIVOT VE VZPOMÍNKÁCH

16. března 2018 v 1:51 | Zlatice |  TÉMA TÝDNE.
Po té co skončila, naše dvouhodinovka bowlingu při přezouvání do vlastní obuvi mě oko mrkne na pána, co se také snaží přezout. Botu prostě nezavázal na jeden nádech a tak chvíli odpočíval a pak další pokus. Je to jako, bych viděla svého tátu i pro něho bylo obouvání a zavazování tkaniček hrou na potápěče.

Škoda že nevím kde můj táta je a vlastně je-li ještě na živu protože pokud ano tak je mu přes 70 let.

Po rozvodu s mamkou odešel neznámo kam. Žádný kontakt na sebe nenechal.

Narodila se dcera a mě nějaký čas i mrzelo že, nepozná svého dědečka. Když nad tím přemýšlím tak mu vlastně rozumím a nezlobím se na něj. Člověk se asi musí zbavit minulosti, aby mohl jít dál.

A jako čertíci z krabičky vyskakují vzpomínky na to, jak si mě často dobíral kvůli mým uším. Mám je stejné jako, všichni jen nahoře mě trošku odstávají.

V sobotu ráno mě chodil budit, ať nezmeškám letecký den, protože všichni mě podobní už čekají na přízniví vítr. Nebo když mě mamka posílala, do obchodu řekl, ať jde sestra, že venku hodně fouká a zatím co já budu z oblohy mapovat město a okolí on umře hlady.

Pouštěl mě večer ven, i když s tím mamka nesouhlasila. Čas návratu určil sám. Měl podmínku, že musím přijít přesně. Jednou jsem přišla pozdě o tři minuty a celý týden pak seděla zavřená doma.

Jé jaký já na něj měla vztek za to, jak se mi posmívá kvůli uším i za to domácí vězení. Tři minuty, a žádná omluva, ho nezajímala. No a jako každý puberťák i já řešila, proč nemůžu mít normální rodiče.

Dnes už vím že, to semnou myslel dobře. Legraci z mých uší si dělal pro to aby, mě naučil nebrat se tak vážně a smát se sama sobě.

A dochvilnost? Není to tak dávno co, mě pozvali na pracovní pohovor. Tu, práci sem chtěla dělat i když jsem věděla že, nemám praxi ani potřebný certifikát. To místo jsem získala proto, že jsem jako jediná přišla včas. Práci mám a je krásné když můžete dělat za peníze to, co vás baví. Ano táta mě naučil chodit všude včas.

Je toho hodně za co bych mu chtěla poděkovat.

Určitě si řeknete, že dnes je fůra možností jak někoho najít. Ale já to tak nechci, protože on ví kde, nás hledat. Asi má důvod proč chce, nechat minulost spát.

Tak utřu slzu co, mi teče od oka. A budu se smát třeba sama sobě, tak jak mě to učil, a nebo jen pro to, že on měl smích rád.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marcela Marcela | Web | 16. března 2018 v 2:27 | Reagovat

Krásný příběh, ale smutný. :-(  
A život jde dál. Aspoň máš na tátu pěkné vzpomínky ;-)

2 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 16. března 2018 v 2:43 | Reagovat

[1]: Mám ;-)

3 stuprum stuprum | Web | 16. března 2018 v 3:23 | Reagovat

Každý je jiný, někdo by svou rodinu neopustil.

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. března 2018 v 8:31 | Reagovat

Dost tě naučil a pokud tě sleduje, objeví se, když ho budeš potřebovat. To u dobrých tátů funguje :-D

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 16. března 2018 v 12:56 | Reagovat

Ach ti naši tátové! Ti nám dávali a dávají zabrat. A my, holky, na nich tak lpíme. :-) moc hezké... :-)

6 duchodkaevka duchodkaevka | 16. března 2018 v 17:14 | Reagovat

Trochu smutný příběh, přesto máš na tátu pozitivní vzpomínky, a to je dobře. Třeba se někdy setkáte, možná bych tomu trochu pomohla, ale neznám celou situaci, tak radit nemůžu a ani nechci :-)  :-)

7 sugr sugr | E-mail | Web | 16. března 2018 v 17:43 | Reagovat

Spousta dcer nepoznala svého otce a spousta dcer mu zůstala věrná až do své smrti. Bohužel já jsem se setkala s opačným případem, kdy byla dcera na tátu tak fixovaná, že když jí umřel v jejím věku 35 let (tátovi bylo 70), nedokázala si bez něj představit život (zůstala hrdě Single) a začala pít. Přežila tátu jen o dva roky. ???
Smutné, ale i taková je realita života.

8 jeife jeife | E-mail | Web | 18. března 2018 v 11:14 | Reagovat

Co když je to právě on, kdo ví, že to pokazil. A říká si, že nemá vůbec právo se ozvat. Co když je to on, kdo doufá, že ho kontaktujete? :)

9 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 19. března 2018 v 20:48 | Reagovat

[3]: Ano znám pár takových lidí :-)

10 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 19. března 2018 v 21:00 | Reagovat

[4]:Naučil :-) a já mu za to nestihla poděkovat :-(

11 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 19. března 2018 v 21:02 | Reagovat
12 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 19. března 2018 v 21:07 | Reagovat

[5]:Mám už kus cesty životem za sebou, a když si někdy na tátu vzpomenu říkám si že, je to jenom chlap :-D

13 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 19. března 2018 v 21:11 | Reagovat

[6]:Já stále věřím, že se ještě setkáme :-)

14 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 19. března 2018 v 21:14 | Reagovat

[7]:Smutná realita života. Ovšem tady bych řekla, že se někde stala chyba ???

15 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 19. března 2018 v 21:23 | Reagovat

[8]:Ano pokazil toho dost. Jeho chyby mě také v životě pomohli. Nemá proč se za ně stydět. Byl mi vzorem v dobrém i zlém :-)

16 jeife jeife | E-mail | Web | 19. března 2018 v 21:40 | Reagovat

[15]: No právě ... a co když si to nepřipouští a je mu jen smutno, z toho co udělal a myslí si, že už si tě nezaslouží :)

17 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 19. března 2018 v 21:53 | Reagovat

[16]:Děkuji. Řeknu sestře. Třeba je na čase něco udělat :-)

18 Intuice Intuice | E-mail | Web | 22. března 2018 v 22:50 | Reagovat

Jak píšeš - ví, kde vás má hledat.
Někdy si říkám, že by člověk na život neměl příliš tlačit, ale nechat ho jít. Však každá cesta, kterou vybereme, bude správná, ta nejlepší.

19 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:16 | Reagovat

[18]: Ráda bych tátu ještě viděla a mluvila s ním, ale on to tak asi nechce a tak to nechám být. Sestra je stejného názoru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama