NEJVĚTŠÍ CHYBA KTEROU VŽIVOTĚ MŮŽETE UDĚLAT,JE MÍT POŘÁD STRACH ŽE NĚJAKOU UDĚLÁTE.

POSLEDNÍ DOPIS

21. března 2018 v 17:14 | Zlatice |  TÉMA TÝDNE.

Dívám se na čistý papír před sebou a koušu konec už druhé průpisky. Přemýšlím jak napsat klukovi, který je na vojně, že na něj nechci čekat a že se s ním rozcházím.

Rok a půl je pro mě dlouhá doba. Chci žít, chodit ven, poznávat nové lidi i kluky. Je mě 19 let a sedět doma a vyhlížet pošťáka mě nebaví.

Nemám ho ráda tolik, aby vzdálenost a čas co spolu nebudeme - no prostě to tak nechci.

Naše seznámení a cit, který nás oba zasáhl, to vše se stalo jen týden před jeho nástupem na vojnu. Když byl se mnou, tak bylo všechno krásné. Ale už není, nic necítím a je mi zima. Ne nemám ho ráda a musím mu to napsat. Zaslouží si vědět jaká je pravda. Stejně by to poznal a vlastně už se ptal, jestli se něco neděje.

Něco prasklo a tuha hnaná pružinkou letí ke zdi. Vlezu pod stůl a při hledání zbytků toho čím jsem chtěla psát, mě jde hlavou, že psal, abych přijela na přísahu. A mám jasno. Pojedu za ním a vše mu řeknu.

Hradec Králové je krásné město ale to jde mimo mě, v hlavě si opakuji slova, co mu chci říct. Celou situaci komplikuje to, že tu nejsem sama má tu rodiče a kamaráda. Ale co ona se nějaká chvíle najde a pak na to zklamání nebude sám.

Stojím u kasáren, čekám a pak ho uvidím, jak jde k nám. Jenže to co vidím, se mi líbí on za ten měsíc - no vypadá jinak - nebo to ta uniforma - dívám se a hledám toho kluka, co odjížděl. Srdce mi buší, mám sucho v krku a cítím, jak červenám. Mrkne na mě jedním okem, chytí za ruku a baví se se všema co, za ním přijeli. Nevnímám obsah slov, jen poslouchám jeho hlas a je mi krásně. Stisk na mojí ruce povolil, nevím, jak to udělal, ale jsme sami. Za tu krátkou půlhodinu jsme si toho stihli říct hodně, jen o rozchodu nepadlo ani slovo. Sedím v autě a dívám se, jak odchází. Netuším, kdy ho zase uvidím. Je mi krásně smutno a v hlavě počítám, kolik budu potřebovat známek na dopisy, než se mi zase vrátí domů.

Náš vztah vydržel 12 let. Prožili jsme spolu hodně hezké roky. Věděl že, se nechci vdávat a tak mě do svatby netlačil, ani když se nám narodila dcera.

Proč jen 12 let? On měl svého démona jménem alkohol, kterým postupně zničil vše. Jednoho dne, jsem zjistila že, už se na něj nemůžu ani podívat řekla mu, končím, vzala dceru a odešla.

Krabice plná jeho dopisů z vojny leží někde na půdě, ale já ji tam nechám, nemám, proč je znovu číst.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marcela Marcela | Web | 21. března 2018 v 22:51 | Reagovat

Pěkný příběh. Vzpomínky na něj máš i bez toho, aniž by sis dopisy opět četla. ;-)

2 Lucka Lucka | E-mail | Web | 22. března 2018 v 18:42 | Reagovat

Je to hezký příběh, i když neskončil šťastně, ale vzpomínky zůstanou. Moje mamka má od taťky taky schovanou spoustu dopisů nejen z vojny, ale ještě z dob před ní, kdy si dopisovali. Bylo to hezké, to bych taky chtěla zažít. :-)

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 22. března 2018 v 22:45 | Reagovat

Přemýšlím, zda je příběh pravdivý či smyšlení. Myslím, že pravdivý. Píšeš zajímavě. Někdy se život s člověkem nemazlí. Ale vždy ho posunuje dál. Někdy o tom ani nevíme. :-)

4 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:22 | Reagovat

[1]: Kdo ví možná až budu stará tak si je přečtu, a nebo je dám dceři je to její táta kdo je psal :-)

5 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:31 | Reagovat

[2]: Je to kousek z mého života. A špatné by bylo, kdybych s ním zůstala a byla dál nešťastná z toho jak, se ničí. To zlé už jsem vymazala a na krásné ráda vzpomínám. A dopisy ty měli svoje tajemství a kouzlo :-)

6 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:43 | Reagovat

[3]: Příběh je pravda. A já s ním zůstávala tak dlouho pro to že, jsem si myslela, že si nic lepšího nezasloužím. Naučil mě že, lidé si ke mně dovolí jen to co, já jim dovolím. Právě to méně hezké a smutné mě posunulo dál :-)

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:45 | Reagovat

[6]: Přesně tak. I když se nám to nezdá, to špatné nás posunuje dál. Taky mám zkušenost. :-)

8 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:54 | Reagovat

[7]: Ale ta úleva když konečně něco pochopím :-D

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:55 | Reagovat

[8]: Naprosto souhlasím. :-)

10 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:56 | Reagovat
11 František František | Web | 24. března 2018 v 13:55 | Reagovat

Každý svého štěstí strůjcem.Jestli si on zvolil chlast,nedopadne dobře.Ty jsi doufám v pohodě a jdeš si,posílená zkušeností tou lepší cestou.😃

12 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 24. března 2018 v 14:35 | Reagovat

[11]: já jsem v pohodě :-D A chci tak zůstat ;-) A ano jdu tou lepší cestou :-)

13 signoraa signoraa | Web | 25. března 2018 v 18:56 | Reagovat

Život opravdu píše příběhy.
Já se rozešla s klukem, který byl na vojně. Bylo to hodně těžké, než jsem se k tomu odhodlala. Brala jsem ho vždycky jako kamaráda, ale on to viděl asi jinak. Možná trpěl odloučením, bylo mu smutno. Třeba si chtěl jen před dalšími vojáky dokázat, že má taky holku, která mu píše. V podstatě jsme spolu nechodili a jediná pusa... Pro mně to asi tolik neznamenalo.
Ale připadala jsem si hrozně, měla jsem pocit, že mu svým dopisem ublížím.
Potkala jsem ho pak po pár letech, byl ženatý, vezl kočárek a usmíval se. Jen jsme si řekli ahoj a pak šli každý dál svou cestou.

14 Janinka Janinka | E-mail | Web | 25. března 2018 v 19:08 | Reagovat

Hezký příběh, byť ne se zrovna moc šťastným koncem.

15 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 25. března 2018 v 19:13 | Reagovat

[13]:Já se do něj na té přísaze prostě zamilovala a bylo vymalováno. Kdybych tam tenkrát nejela tak, určitě bych ten poslední dopis napsala.

16 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 25. března 2018 v 19:21 | Reagovat

[14]: Děkuji :-)

17 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 27. března 2018 v 15:54 | Reagovat

Ano, i já na konci řekla, že už se na něj nemůžu ani podívat. To je shoda :-D Moc hezky píšeš, skoro jako bych byla s tebou na té vojně a viděla ho v uniformě. Musíme také myslet na sebe a sebe si najít, abychom mohly dobře žít.
A pití je fakt hnus. :-!

18 padesatka padesatka | E-mail | Web | 27. března 2018 v 20:43 | Reagovat

Dvanáct let a dcera, to není špatný... :-)

19 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 28. března 2018 v 21:05 | Reagovat

[17]:Když jsem od něj odešla, bylo mě dobře jako by ze mě něco spadlo :-)

[18]:Ano 12let a řekla bych že, to bylo tak akorát ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama