NEJVĚTŠÍ CHYBA KTEROU VŽIVOTĚ MŮŽETE UDĚLAT,JE MÍT POŘÁD STRACH ŽE NĚJAKOU UDĚLÁTE.

ALE.

27. března 2018 v 19:04 | Zlatice |  TÉMA TÝDNE.
Na svojí cestě mám nasbíráno hodně ale. Tato spojka mě provází životem celkem spolehlivě. Mám ráda ve věcech jasno tak stále hledám odpovědi a také je nacházím. Ovšem často uzavřu jedno ale a tím otevřu další.

Pracuji jako recepční a ostraha v jednom. To co dělám, mě baví a jsem tak spokojená. Mám na starosti poměrně rozlehlou budovu, která má už pár století za sebou. Je to už nějaký měsíc co jsem si říkala že, by bylo dobré zjistit kdo kdy a k jakému účelu tento palác postavil. No mé tempo je pomalé, a proto jsem se dopátrala, jen toho kdo byl předchozí majitel. Že to byla, armáda mě nepřekvapilo a taky nikam neposunulo. No nedám se odradit a budu pátrat dál. Asi se ptáte, proč mě to zajímá. Je to pro to že potřebuji znát odpověď na jedno, ale které s tím vším souvisí.

Dobře si pamatuji svoji první noční. Venku zima a pomalu se zvedá, vítr no takového počasí v zimně jsme si užili letos dost. Na budově je krásně teploučko a ven chodím na kontrolu jen pro svůj klid. V knize ubytovaných mám dvě osoby. Co nechápu - proč je každý ubytovaný v jiném patře. Blíží se půlnoc, oba hosté jsou dávno na pokojích.

Počasí se mi vůbec nelíbí a jako bych vzdáleně slyšela meluzínu, ne to zní jako by byl někde průvan. Nerozumím tomu, nikde nic otevřené nemám, všechny okna jsem zkontrolovala. Pak slyším slabé bouchnutí a je ticho. Poslouchám ticho a říkám si mám po starosti.

Ale to bych nebyla já aby, mi hlavou nešlo co, a kde mohlo bouchnout. Hodiny ukazují 00:30 a já se zvednu a jdu se podívat do horních pater. Stejně musím zkontrolovat, jestli hosté, zhasli na chodbách. Ve třetím patře je tma ale jak procházím mezipatrem, mám pocit jako by mě něco pozorovalo, když se otočím, nic nevidím, ale cítím že, tam nejsem sama. Pravda srdce mi bouchá trochu rychle no nic nádech výdech a pokračuju nahoru do čtvrtého patra. Tam také tma a ticho. Jen dveře k zadním pokojům jsou zavřené. Tam nemusím, stejně tam nikdo není ubytovaný. Udělám krok ke schodům a je to tu zas ten pohled do zad no cítím, jak se mi ježí chloupky za krkem. Nebojím se a není mi to nepříjemné. To že má tato budova svého ducha pro mě není zas takové překvapení. Jenže ono to nechce, abych šla dolů. Chvíli přešlapuji na místě. Pak se rozhodnu a pomalu jdu k těm zavřeným dveřím. Zvláštní tam mě to pustí. Je, tam pět pokojů všechny mají dveře otevřené. Aha to pokojské tu ještě nemají uklizeno. Stojím v chodbičce a nevidím nic co, by tu bylo špatně. Chci odejít a spojové dveře se mi sami lehce přibouchnou před nosem. Ano tentokrát už jsem se lekla. A hodně. Asi vám přijdu jako blázen no já začala mluvit na hlas. Říkám nevím, co chceš, a vím že, si tu. Dobře podívám se do pokojů, ale co bych tam měla vidět? Všechny pokoje jsou stejné tma a neuklizeno. Když kouknu, do posledního zjistím že, je okno nějaké divné. Nemá ten prostřední předěl s klikou. Jdu blíž a zjistím že, je otevřené dokořán a záclona je tak naaranžovaná aby od dveří nebylo nic poznat. Okno zavřu a cítím že, jsem sama. Už jsem klidná a nahlas poděkuji. Dobře vím jaký, bych měla problém kdybych, na to nepřišla.

Zvláštní hodně lidí se bojí duchů. Nebo toho, čemu nerozumí. Neříkám, že tomu, co se mi stalo, rozumím. Ten duch, entita či energie, mi přišla pomoct. A pomohla, já se jí nebojím.

Ovšem co mi strach nahání je lidská zloba a touha škodit druhým.

Ano jedno ale mám uzavřeno a zase se mi otevřelo další…


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 27. března 2018 v 19:59 | Reagovat

Jsou to věci na tom světě... :-)  :-) Teď, když už jsem doma a mám svůj svět, se s lidskou zlobou už tolik nepotkávám. Ale že jsem jí zažila hodně stejně jako touhu škodit. Na to, že jsem pracovala v sociálních službách, to bylo až děsivé, co někdy lidé dokázali. Třeba kvůli stovce  navíc v osobním příplatku. ;-)

2 Marcela Marcela | E-mail | 27. března 2018 v 20:06 | Reagovat

V takové budově a sama, to bych vážně nedala. :-|
  Já bych ani nemluvila. No nevím co bych v ten moment dělala. :-x
Ono je to nepředstavitelné, ale takové situace se prostě dějí. A navíc ti  entita, nebo duch, či energie pomohla.
Krásně napínavý článek s dobrým  koncem. :-)
Kromě teda lidí co rádi škodí. :-?  To je totiž smutné a ne krásné.

3 Eliss Eliss | Web | 27. března 2018 v 20:53 | Reagovat

V podobné věci věřím, já být na vašem místě tak se strachy zblázním, i když ten duch to myslel dobře...

4 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 27. března 2018 v 21:34 | Reagovat

[1]:Umím si představit, čeho jsou lidé schopni. Já vím, od koho nemám čekat nic dobrého. Nic jsem té ženě neudělala a vlastně mě ani nezná tak nevím proč jí vadím. No ještě že nám na své straně hodného ducha :-D

5 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 27. března 2018 v 21:53 | Reagovat

[2]:Děkuji :-) za přítele by měl mít spíš člověk člověka... no mám to asi jinak nastaveno :-)

[3]: Po pravdě já se taky dost lekla a tím že jsem mluvila nahlas a slyšela se, to mě uklidnilo. No budu muset zapracovat na tom, k čemu tato budova sloužila a kdy byla postavena. Třeba mi to dá odpověď co, za entitu se tam zdržuje a možná se dozvím i proč.

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 30. března 2018 v 14:26 | Reagovat

Ty máš tedy zážitky! Takové tedy nemám.
Ty píšeš zloba, že Tě trápí, mne zase lhostejnost, bezohlednost. Všechno se může. Není to dobré.

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 20:52 | Reagovat

Nocni služba se bez prekvapeni neobejde...

8 signoraa signoraa | Web | 3. dubna 2018 v 10:14 | Reagovat

Přiznám se, že jsem při čtení měla takové lehké mravenčení. Nejsem si jistá, zda bych se šla podívat.
Když byl můj syn malý a já zůstala v celém domě sama, zalila jsem v šest večer zahradu, vzala do domu psa, který jinak býval venku a pozamykala všechny dveře. Vykoupala jsem dítě, dala ho spát. Pak jsme se psem povečeřeli a já usnula. Byl vlahý srpnový večer, televize poblikávala a mě se něco dotklo. Můra! Příšerně se jich štítím. Začala jsem kolem sebe mlátit rukama. Chudák pes nějakou schytal, než mi došlo, že ho mám v pokoji a že se potřebuje vyvenčit. Ten prvotní úlek a strach byl veliký.

9 sugr sugr | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 18:03 | Reagovat

Jsi statečná na ženu, pěkně napsaný článek, díky za něj. ;-)

10 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 22:59 | Reagovat

[6]: Máš pravdu všechno se může a to vážně není dobré.

11 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 23:02 | Reagovat

[7]:A překvapení byla hned dvě. Potkat hodného ducha a zároveň zjistit že je tu člověk co mi chce škodit.

12 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 23:05 | Reagovat

[9]:Někdy člověk panikaří a bojí se zcela zbytečně spousta věcí má logické vysvětlení.

13 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 23:10 | Reagovat

[9]:Odvaha prostě patří, k mému zaměstnání jinak bych to nemohla dělat. A děkuji, jsem ráda že, se ti článek líbil :-)

14 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 23:11 | Reagovat

[8]:Někdy člověk panikaří a bojí se zcela zbytečně spousta věcí má logické vysvětlení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama