NEJVĚTŠÍ CHYBA KTEROU VŽIVOTĚ MŮŽETE UDĚLAT,JE MÍT POŘÁD STRACH ŽE NĚJAKOU UDĚLÁTE.

ŽÍT SVŮJ ŽIVOT

7. února 2018 v 9:58 | Zlatice |  TÉMA TÝDNE.
Co to vlastně je život? A můžu životu dát jméno, že je můj? Držím pevně život ve svých rukou?
Ano své tělo že mu dám najíst, napít a starám se o něj, tím ho při životě udržím. Ale nakonec ani tato péče nebude stačit. Život stejně skončí.
Poznám-li že se blíží konec, o čem budu přemýšlet? Budu myslet na to že i když jsem si vždy myslela, že žiji svůj život, tak ve výsledku vlastně nebyl můj?
Narodila jsem se, ale až do dospělosti se musela na vše ptát. Něco chtít znamenalo se dovolit nebo i prosit. Ne do své dospělosti jsem nežila svůj život. Ale snila o tom, jaký by mohl být.
A je, to tady z mláděte vyrostla žena, kalendář hlásí 18 let. Má radost je dospělá, už nemusí poslouchat a může si jít plnit své sny. Jenže narazí. Škola skončila tak šup do práce zadarmo tě nikdo živit nebude. Vydělej, si peníze neutrácej, za blbosti, ale šetři, ať máš kde bydlet. Pak můžeš žít po svém. Takže vlastně žádná změna jen školu vystřídala práce.
V době mého mládí když se holka nevdala do 21 let tak to byla pohroma. Ty šeptandy co se vedli. Proč to tak je? Co je na ní nebo v ní špatného? Kde udělali rodiče chybu? To že se holka jen nechtěla, vdávat nikoho nezajímalo. Ovšem já si prosadila svou a nevdala se. A tím si chtěla zachovat alespoň kousek svobody a ne zase k někomu patřit. Mé rozhodnutí se nezměnilo ani, když se nám narodila dcera.
Uběhlo pár let a můj vztah s přítelem skončil. Říkám si je načase žít konečně po svém podle mých přání. Ale co to. Dcera byla malá a tak se vše točilo kolem ní a jejích potřeb. Nestěžuju si, byla to krásná léta. Ale zadarmo nám nikdo nic nedal a tak jsem se musela soustředit na praktickou část života ve, kterém hráli hlavní roli peníze.
Mé dceři bude za pár dní 19 let. Ještě studuje, ale doma ji už moc nemám.
Říkám si je načase začít žít ten svůj život a dělat to co jsem vždy chtěla. A najednou zjistím že, v mé hlavě není žádný sen, který bych neprožila. Když se dívám zpátky, je to dlouhá cesta. Vidím smích a taky slzy, námahu, bolest, naději, štěstí, lásku a přátelství. Vidím místa co, jsem navštívila a vzpomínám jak, všude bylo krásně. A vím že, žádný okamžik svého života bych nevyměnila za jiný.
Pravda je že já jsem žila a žiju svůj život.
Svému dětskému snu o princi na bílém koni a životu bez práce se dnes jen usmívám.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marcela Marcela | Web | 7. února 2018 v 10:42 | Reagovat

Na dobu našeho mládí si vzpomínám i já, jenomže já se tehdy nechala, přesně jak říkáš ...co by na to řekli lidi? :D no v ten moment jsem nežila svůj život, ale když se teď na to dívám zpětně, tak jsem ráda, že jsem si tak žila :-) ..... Moc krásný obrázek, to je strom života mi příjde :-)

2 Zlatice Zlatice | Web | 7. února 2018 v 10:55 | Reagovat

[1]: Co čemu řeknou lidi je mě ze srdce jedno pořád :-) A ano takovej malej stroměéček života :-)

3 Eliss Eliss | Web | 7. února 2018 v 11:33 | Reagovat

Je pěkné že máte na co vzpomínat :-)

4 Zlatice Zlatice | 7. února 2018 v 11:49 | Reagovat

[3]: Ano mám :-D

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 21. února 2018 v 17:52 | Reagovat

Zase pravda :-)

6 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 22. února 2018 v 20:39 | Reagovat
7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 22. března 2018 v 22:59 | Reagovat

Co bylo, bylo. Všechno je z nějakého důvodu. Nic není náhoda. :-)

8 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 23. března 2018 v 20:19 | Reagovat

[7]: Pravda :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama