NEJVĚTŠÍ CHYBA KTEROU VŽIVOTĚ MŮŽETE UDĚLAT,JE MÍT POŘÁD STRACH ŽE NĚJAKOU UDĚLÁTE.

POTKALA JSEM ANDĚLA?

6. ledna 2018 v 8:06 | Zlatice |  ANDĚLÉ
Nevím, jestli, to byl anděl nebo člověk, ale byla to žena.
Jednou ráno vím, že to byl, začátek pracovního týdne jsem vstávala jako vždy ve čtyři. Něco bylo jinak. Ne a ne se přimět k obvyklým činostem. Připadala jsem si jako ve zpomaleném filmu. Stále jsem chodila od ničeho k ničemu a to ve finále vedlo k tomu, že jsem nestíhala. Čas odchodu na Bus se blížil a já stále nebyla nachystaná. Konečně jsem chytla kliku dveří a seběhla schody a to jen pro to abych zjistila, že nemám klíče. Vrátila sem se, pro ně a při zamykání dveří mi došlo, že mobil leží na stole. Znovu schody mobil do kabelky a to už ve mně rostla obava, že ten bus asi nestihnu. Když jsem si klíče dávala do kabelky, tak jsem zjistila, že tam nemám svačinu. Už jsem se ale nevracela v práci je kantýna tak si něco koupím.
Na ulici tma jako pokaždé v tuto roční dobu a nikde živé duše (jak se u nás říká). A, nebo, ne? Naproti, mně jde, žena nikdy jsem jí neviděla. Když jsem byla, tak krok od ní tak mě oslovila, jestli nemám, oheň ano zapalovač sebou nosím, tak jsem jí ho podala a počkala, až si připálí. Žena poděkovala a já zapalovač hodila do kabelky a ještě přidala do kroku.
Na ulici máme takové nepřehledné místo. Jedna ulice navazuje na druhou je tam dům, a pokud jede auto z pravé strany tak není vidět a ani řidič za roh nevidí, jestli tam někdo je. Já jsem byla jen pár kroků od toho domu, když, slyším, auto šla jsem, stranou blíž k tomu domu. Najednou tu byla velice rychle jedoucí dodávka, řidič nevybral, zatáčku jel kus po trávě a jen těsně mě minul na místě, kde jsem leknutím zůstala stát. Otočila jsem se a hledala tu ženu, jestli to taky viděla, ale za mnou nikdo nebyl. Utíkala jsem na zastávku a až při čekání na bus, který měl, deset minut zpoždění mě došlo, že kdyby mě ona žena nezastavila, tak mě ta dodávka srazila. Jel hodně rychle, takže bych tu srážku nejspíš nepřežila.
Říkám si, že asi ještě nemám umřít, ještě nejspíš nepřišel můj čas, když stálo prozřetelnosti za to poslat mě do cesty někoho kdo mě na chvíli, zastaví. Možná by stačilo, kdybych se vrátila pro tu zapomenutou svačinu.
Jsem poučena, už se na sebe nezlobím, když něco zapomenu a musím se vrátit, jen mě zůstává tajemstvím, co by se mohlo stát, kdybych se nevrátila.
Zlatice.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama