NEJVĚTŠÍ CHYBA KTEROU VŽIVOTĚ MŮŽETE UDĚLAT,JE MÍT POŘÁD STRACH ŽE NĚJAKOU UDĚLÁTE.

NĚCO O MĚ

6. ledna 2018 v 7:43 | Zlatice |  NĚCO O MĚ.
Co si vzpomínám tak asi ve věku 7 let jsem začala mít pocity, že sem na tuto planetu nepatřím. Chodila jsem sama na dlouhé procházky po okolí a uvažovala nad tím, kam patřím a proč tu jsem. Tato planeta mě nic neříkala a cítila jsem, že než jsem, se narodila by můj domov jinde. Byla jsem spíš tiché dítě, které s vystačilo samo a dokázala jsem si hrát celé hodiny i když okolo mě byli jiné děti. Asi ve věku 10 let za mnou přicházeli spolužáci a kamarádi s tím že se holkám líbí nějaký kluk a jestli on ji chce také. Stačilo mě kluka a holku chvíli pozorovat a odpověď ano nebo ne byla vždy pravda. Pokud jsem, řekla, ne některé holky se s tím nechtěli smířit. Ale když klukům se snažili nadbíhat nic nepomohlo, platilo to, co jsem řekla.
Pocit že jsem jiná, než ostatní děcka jsem si nesla v sobě a nebylo koho se na to zeptat ani kde si o tom něco přečíst. Neměla jsem zrovna radostné dětství. Narodila jsem se do rodiny, kde vládla pevná ruka, která ovšem měla ke spravedlivé nadílce hodně daleko. Vzešlo s toho i něco dobrého a to že jsem si řekla, že jestli budu mít děti tak je vychovám jinak, Nedovolím, aby jim bylo ubližováno na základě dohadů, domněnek nebo pomluv.
Asi ve věku 16 let jsem měla stále neodbytný pocit, že mě něco chybí, že mám něco dělat něčemu se věnovat. Četla jsem knihy a moje oblíbená četba byla česká historie (mám přečteno vše od Přemyslovců až po Husity). A tak se stalo, že jsem se snažila sehnat knihu navazující na nějaký letopočet a do rukou se mě dostala kniha znamení zvěrokruhu a najednou jsem věděla, že je to to s čím se mám seznámit a pochopit. Nezůstalo, jen u jedné knihy přečetla jsem jich několik a začala si lidi řadit do škatulek podle znamení zvěrokruhu. Můj zájem pozděj přešel na čínský zvěrokruh a numerologii. To vše mě pomohlo chápat lidi a jejich povahu.
Přišlo období prvních lásek, zábav a všeho co k mládí patří. Věk 18 let a hledání partnera pro život. Našla jsem nebo spíš on si našel mně. Je pravda že můj rozum ho odmítal, srdce ale mluvilo jinak a já si nasadila růžové brýle na dlouhých 8 let. Po pár letech našeho vztahu jsem onemocněla. .Moje nemoc trvala 4 roky a cítila jsem od mého partnera jen málo lásky a pochopení. Když jsem pomyslela na rozchod vždy se ozval vnitřní hlas který říkal že ještě není ten správný čas.
Náhoda tomu chtěla nebo možná ruka prozřetelnosti či osud že sem v lékárně zahlídla malí lístek kde byl kontakt na léčitelku. K této ženě jsem chodila 2x do měsíce půl roku. Cítila jsem že se uzdravuju že energie kterou, mě dává do těla pomáhá. Tato hodná žena a dodnes moje kamarádka za své léčení, nechtěla peníze, brala, co každý dal a léčila proto, že chtěla pomáhat lidem. Sama jsem vysadila léky a moje výsledky u lékaře po půl roce ukázali že jsem zdravá. Ale tím taky končila sezení u ženy léčitelky. Řekla mě, že dál už své tělo můžu udržovat ve zdraví jen já sama. Nechápala jsem, jak a ona mě zapůjčila několik knih a řekla, čti a vše pochopíš. Já četla a pomohlo to. Pochopila jsem že mé tělo onemocnělo protože jsem lpěla na vztazích které mě ničili a byla jsem plná různých strachů .Začala jsem chápat vztah ke svému příteli a taky proč jsem odmítla svatbu a rozhodla se zůstat neprovdaná. Vztah s mým přítelem se stále zhoršoval a ke zlepšení nedošlo ani, když se nám narodila holčička. Řekla, bych, že to naše odcizení jen prohloubilo. Jednoho dne ráno jsem se vzbudila, podívala se na něj, a řekla si co tu ještě děláš. Necítila jsem k němu už nic a věděla že je čas jít dál. V té době jsem začala cítit že se ve mě probouzí schopnost poznat že některý člověk zemře. Nikdy jsem neznala datum jen jsem to prostě věděla. Tuto předtuchu jsem měla i u svého partnera. Pravda je že když byly cérce 3 roky tak zemřel to už jsme spolu 2 roky nežili.
Do mého života vstoupil další muž, který mě ukázal půl roku ráje a 3 roky pekla. Byl to dobrý učitel života jen já byla, nechápavou žačkou,3 roky mě trvalo si uvědomit, jak chci žít. Že vlastně žiju to, co nechci a motám se v kruhu a taky že je načase se posunout dál aby můj život měl nějaký smysl.
Od své kamarádky léčitelky jsem věděla, že existují, různá spojení s duchovním světem ona sama měla dar automatického psaní. Já jsem získala, jiný rozmlouvám s duchovním světem tak že odpovědi slyším. Když chci tak si popovídám se svým duchovním učitelem Jakobem, který mě v určitých životních rozhodnutích hodně pomohl a vlastně nejen mě. Jeho sdělení jsou přesná a pravdivá.
Nyní žiji už 11 let se svým třetím životním druhem neříkám, že jsme se vždy vznášeli na růžovém obláčku ale je to hodný člověk má toleranci a pochopení pro vše co dělám. Nechává mě žít tak jak chci, a vím že mě má opravdu rád. Říkám si že s ním bych si přála svůj život dožít. Ovšem má cesta životem je předem daná a já už vím že na tom nic nezměním ..Pokud budu cítit že je čas posunout se dál tak to udělám. Netuším, co mě budoucnost přinese, ale jsem jí otevřená.
V současné době maluji obrázky. Dělám, práci, co mě baví. No, a když můžu, a vím, poradím lidem, co se ptají jak mají jít životem tak aby je těšilo tu být a aby zase nalezli ztracenou chuť do života.
Lidé mají různý pohled na svět a svou pravdu. Je jich hodně co jsou svázáni svými předsudky a řídí se tím, co dělají, ostatní aby se zalíbili, a nechápou, že vlastní život jim protéká mezi prsty a že vlastně nežijí
To je o mě asi vše. Mám v hlavě hodně témat, o kterých tu chci psát a budu je sem vkládat postupně, tak jak čas dovolí.
Zlatice
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 4. března 2018 v 10:53 | Reagovat

Nějak mi tento článek utekl a musela jsem se smát. Jednou v pondělí ve 13.00 hodin jsem řekla svému partnerovi, že končím. Taky jsem se na něj podívala a bylo vymalováno. Úleva obrovská a zde platí: Svobodnými se staneme v okamžiku, kdy opustíme věci,na kterých lpíme. Už jsem to někde psala, ale stále víc si uvědomuju, jaká je to pravda. :-)

2 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 4. března 2018 v 13:56 | Reagovat

[1]:Ano a bylo vymalováno :-D Svobodnými se staneme v okamžiku, kdy opustíme věci, na kterých lpíme.To je velká pravda :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. března 2018 v 13:16 | Reagovat

Jsem přilepená na svůj domov, manžela, syny, kteří již z domu odešli a jsem přesvědčená, že tak hned neodejdu, dokud budu soběstačná. Kdybych napsala, kolik let mám jen toho jediného muže, moc byste se divila. ;-)  :-D

4 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 10. března 2018 v 10:34 | Reagovat

[3]: To jsem ráda, že jsou vztahy, které vydrží :-)

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 22. března 2018 v 22:42 | Reagovat

Velmi zajímavé. :-) Zvláštně napsané. Pár vět mne hodně oslovilo. Dá se říci, že v Tobě něco je a stále rosteš a nesedíš na jednom místě a ještě se hodně posuneš. Usilování o zalíbení - také jsem to dělala, ale dnes vím, že život je o něčem jiném.
Obrázky po stranách blogu jsou zajímavé, nevšední, takové jsem ještě neviděla, ani nevím, jak se tyto dělají.

6 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 23. března 2018 v 18:59 | Reagovat

[5]: Ano život mě naučil žít a nic neplánovat. Stále v knihách hledám odpovědi na své otázky. Vždy se snažím zůstat všemu otevřená a dívat se na potíže a problémy z více úhlů pohledu. Před ničím neuteču, to co mám prožít, si mě stejně najde. Snažím se na sobě pracovat tak abych byla se sebou spokojená. Obrázky maluji na počítači, místo tužky mám v ruce myš. Ty co jsou po stranách blogu mám nejraděj :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama