NEJVĚTŠÍ CHYBA KTEROU VŽIVOTĚ MŮŽETE UDĚLAT,JE MÍT POŘÁD STRACH ŽE NĚJAKOU UDĚLÁTE.

ČEHO SE BOJÍŠ ?

22. ledna 2018 v 18:41 | Zlatice
Ano vím co je to bát se, ale odkud se bere tento pocit a kam odchází? Proč některý člověk se bojí třeba pádu z výšky a jiný má seskoky a volné pády jako koníček.

Nebo je to jen o pocitu, jak na některé podněty reaguje naše tělo?

Neznám odpovědi na všechny své otázky. Ovšem vím, že bát se lze naučit. Asi si řeknete, kdo by se chtěl učit strachu? Ale ať už vědomě nebo nevědomě naše děti bát se učíme.

Sedím si v klidu v čekárně ortopedie, hrají si tu dvě děti, pravda trochu hlučně, ale mě to nevadí, děti mají být hravé a veselé a mě jejich hra ve čtení knihy nijak neruší. To se ale brzo změní. Do čekárny vejde maminka s chlapcem podle mého odhadu, je chlapci asi 5 let. V těsném závěsu za ní ještě dva lidé podle podoby jsem poznala, že jsou to její příbuzní, chlapcova babička a dědeček. Chlapec už při vstupu do čekárny polyká slzičky. Říkám si asi ho něco bolí.

Když se otevřou dveře ordinace chlapec se, vytrhne matce a utíká ke dveřím do čekárny a snaží se dostat ven. Všichni dospělí, se kterýma přišel, se ho snaží uklidnit. No chvíli je to ještě horší ale pak se zklidní babičce na klíně. Jeho matka se slovy že na to nemá, si odchází na chodbu vypít kávu. Přestávám číst knihu a celá situace mě začíná zajímat. Tady není něco v pořádku. Dveře ordinace se znovu otevřou, vše se opakuje a chlapcův řev je o poznání hlasitější. Tentokrát zapracuje dědeček, chlapec přestane řvát a jen polyká slzičky. A pak slyším, co děda chlapci říká "jestli budeš ještě takto zlobit, pan doktor tě slyší a potrestá" Polkla jsem na sucho a chtěla dědovi říct něco v to smyslu že lékařem se děti nestraší, že na to máme, třeba čerta ale dveře ordinace se znovu otevřeli a další chlapcův hysterický záchvat mě vzal slova od úst.

Hlavou mě proběhlo, že jsem právě viděla, jak vypadá strach.

Strach, který stvořil člověk. Ten, chlapec by de nebál, kdyby mu někdo vysvětlil, že lékař dětem neubližuje, ale pomáhá. Říkám si kolik dětských dušiček takto zbytečně strašíme. A často jen z pohodlnosti nebo lenosti jim něco vysvětlit když se ptají.

A čeho se bojím já?

Ano, bojím se toho, až nám naše planeta začne, naplno vracet to čeho jsme se na ní my lidé dopustili. Nechci přemýšlet o tom, jestli bude co jíst, co pít, kde žít. Pravda ona planeta už nám ukazuje, že naše, péče se jí nelíbí.

Ale to už bych psala na úplně jiné téma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 22:04 | Reagovat

Souhlasím s tebou, občas si strachy vyvoláme sami. Smutné. Zařazeno do výběru TT. :-)

2 Zlatice Zlatice | Web | 23. ledna 2018 v 11:54 | Reagovat
3 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 23. ledna 2018 v 14:21 | Reagovat

Nemám ráda když se děti straší. Někdo se k tomu uchýlí, místo aby prckovi vysvětlil o co jde. Přesně jak ty píšeš. Generace mých rodičů používala často bubáky, čerty, polednice atd. Já jsem se snažila toho u svých dětí vyvarovat.
Hezky jsi to napsala.

4 Zlatice Zlatice | Web | 23. ledna 2018 v 21:02 | Reagovat

[3]: Já se dceři vždy snažila vše v klidu vysvětlit a že mě to někdy stálo hodně trpělivosti. Zlobila jako každé dítě ale to nebyl důvod ke zbytečnému strašení. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama