MLHA

Včera v 20:31 | Zlatice |  VERŠOVÁNKY



Svět uvnitř mě je jako v mlze
hledám cestu ven… mlha je hustá
ne nebloudím jen se cítím trochu cize
v tom světě bílo šedém vědomí ztrácím
když krajina okolo je pustá...
Hledám oporu
jenže nic nenacházím
jen pokoru
k těm co lásku umí dávat
je to jako šátkem mávat
lidem co už nevrátí se
přišel čas nechat je jít
a do sebe podívat se
naučit se jinak žít
sama sobě smát se…
vždyť co by byl život bez smíchu
tady v tom zamlženém tichu…

Ne nejsem celá
část mě jako by odumřela…
už vím, že na své kroky nemusím vidět
já nemám se za co stydět…
mlha mizí
svět za ní mi přijde jiný a cizí...

Možná proto že jsem pochopila
že ne vždy jsem dobře žila
už vím, že dobro nesmí opustit tento svět
kdo rozumí, ať si jde také v mlze posedět
a zvážit svoje další kroky
aby krásné byly všechny roky
možná nebude to hned
ale zlo jednou zmizí
a my už nebudeme si cizí….


 

CHAOS

22. září 2019 v 15:44 | Zlatice |  TÉMA TÝDNE.
Život po životě
život o životě
plácám se mezi tím
pravdu nezjistím
v náručí kotě
žraloka v botě
koho tím urazím
na to moc nesázím
v lásce mám mezeru
s kým já to proberu
za oknem mistrál
kdo chlapa by vystál
v hlavě má hospodu
lásku chce od spodu
kam ten svět spěje
vím co se děje
je mi to na nic
v poli je zajíc
co se štěstím uteče
čas se dnes vleče
chtěla bys večer
tak už se seber
přestaň si stěžovat
co život milovat
měj prázdnou hlavu
ztratíš se v davu
začni si užívat
už ne se užírat
vypadneš z děje
i pes se ti směje
tak svěř se papíru
minulost na míru
budoucnost taky
bohatství mraky
co v sobě schované nosíš
sama sebe o ticho prosíš
přítomný okamžik vrací ti klid
a klidnou mysl ty přeješ si mít.



CESTA DUŠE

14. září 2019 v 8:34 | Zlatice |  VERŠOVÁNKY

Napíši příběh o tom
co stane se po tom
když oči zavřené zůstanou
tělo ztuhne posmrtnou zimou…

Duše a ego jedno tělo sdílí
duše jen vězeň je
když ego mocí a penězi se řídí
na vysoké posty míří
to mu štěstím je
a pro duši má jen klec se železnou mříží…

Ona bezpodmínečné lásce učit se měla
na místo učení se z těla
stala jen smutná cela
kde kámen a železo studí
okolo srdce co tělu bije v hrudi
ego duše hlas neslyší a láska ho nudí
jen peněžní zisk ho stále pudí
páchat na lidech zločiny
ze kterých na zemi vyjde bez viny….

Duše jde z těla ven
už ztuhlo v posmrtné křeči
jen chvíli u něj klečí
pro ni skončil sen
že v těle napraví
minulost těžkou jako kámen
a karmu tím zastaví
ona smutný má den
její snažení vyšlo marně
těžká je a pomalu stoupá k nebeské bráně…

Tam melou boží mlýny
tělo vědět že jen duše přežije osud by mělo jiný
ale netušilo co je v sázce
čím zaplatí za své činy…
půjde se znovu učit bezpodmínečné lásce
možná nyní jeho osud už bude jiný.
Duše novém těle narodí se…

 


KRUH

8. září 2019 v 10:59 | Zlatice |  VERŠOVÁNKY
Ty kdo stále chodíš v kruhu
zvedni hlavu a uvidíš duhu
duha je složena z barevných pruhů…
nech hlavu zvednutou a kolem sebe se dívej
vždyť svět je nádherný píseň si zpívej
ta půjde ti více k duhu…

Odlož trápení, světa bol co jak bumerang se vrací
mysl člověka vtom zmatku často se ztrácí
projdi se v přírodě, svěř bolest dubu
nebo měj odvahu a zavři svým trapičům tu jejich zlou hubu…
-----------------------------------------
Když povede se ti zbavit trápení
díváš se před sebe a kruh už tu není
tak jednou pro vždy zanech planého snění
jsi to ty, kdo vše změní
když ve skutky proměníš své chtění…


PAVUČINA

19. srpna 2019 v 21:29 | Zlatice |  VERŠOVÁNKY
O citech a svobodě
chtěla jsem báseň psát
jenže nějak se necítím v pohodě
nechám si o lásce jen zdát.
Smích a pláč
v mém životě se střídá.
Ptám se proč a nač?
a strachem jsem bílá jako křída
když pavouka v síti nad sebou sleduji
jak nit osudu si snová
moucha se žádná nechytí
a on jde jinam a vše zkusí znova.
V tom veliká je pavoučí svoboda…
To člověk se přesunout nehodlá
i když jeho život prohře se rovná…

No mám už takovou blbou zkušenost
a ta je někdy k zlosti
vše zdržuje člověčí umíněnost
a po čase stejně spálí mosty.
Co tak si vzít příklad z přírody
nelpět na tom co ztratilo svou cenu
nestavět si do cesty další schody
život nabízí i šťastnější menu.
Stačí jen oči otevřít
a přestat bát se pavouka v síti
vždyť pro pláč i smích dá se žít
a štěstí jak moucha do pavučiny se chytí…
Nebo nechytí???



KRÁSA TICHA

23. června 2019 v 19:24 | Zlatice |  VERŠOVÁNKY
Vzdaluji se od všech hlasů
do spánku když propadám se
vnímám ticho jeho krásu…

Jak krouží, hladí, poletuje
houpá mnou jak vlna lodí
vidět není přece tu je
ke spaní se ticho hodí….

V noci ticha je vždy více
když den přijde, probudím se.


LÉTO

16. června 2019 v 17:14 | Zlatice |  VERŠOVÁNKY
Líbí se mi barva zelená
na louce tráva na stromech listí
jsem tou krásou lehce omámená
léto mi dává krásné pocity štěstí.

Mám ráda vodu chladnou na kůži
po dni na horkém slunci
a procházka záhonem kvetoucích růží
kdo nepoznal, ať zkusí.

Že léto přijde každý rok
někdo si řekne, o čem vlastně píši
jenže s tepla do zimy je vždy jen skok
vše krásné usne a zmizí do svých skrýší.

Miluji slunce, vodu, les
noční oblohu když ležím večer v trávě
mé romantické rozpoložení nemá žádnou mez
proč také…vždyť léto se na sny hodí krásně…



TEN ČLOVĚK

28. května 2019 v 0:04 | Zlatice |  VERŠOVÁNKY
Ten člověk nemá ve všem jasno
stále hledá dobro a krásno
co nosí celý život ve svém srdci…
ovšem v této rychlé době
přijde na to až je v hrobě
že si stále jen lhal
je pozdě ale přece ho to mrzí…
místo lásky dával zmar
ale poznání sebe to je dar…
ne každý má to štěstí
tak rozbije víko rakve svou pěstí
a našlapuje opatrně a pomalu životem dál…
aby poznání nezmizelo
to je ta síla co vyléčila jeho tělo
tak nastaví životu své čelo
jde tam, kde doposud jen bral…
a naučí se vracet rány
které mu život dal
až nakonec dojde do té poslední brány
řekne si žil jsem a hodně se smál…


O NIČEM

22. května 2019 v 22:55 | Zlatice |  VERŠOVÁNKY
Mám stále hodně otázek
jak vlastně správně žít
nebo jak pod názvem život namalovat obrázek
o tom mi nestačí jen snít…

Jenže co dobré je a co není...
v tom stále nemám jasno
dobré asi světlo je
špatné když světlo zhaslo…
budu-li znát odpověď co to vlastně změní…
k čemu ale život je
a k čemu vůbec není…

Pro začátek vyřadím všechna svoje kdyby
možná potom nebudu dělat další chyby…

Napsat báseň o ničem tak to se mi tu daří
najednou já pocit mám, že jenom čas mařím…

Co na tom... to nevadí... mě se psaní líbí...
a po pravdě je mi fuk co myslí si dalších 7 miliard lidí…


OBLÁČEK NADĚJE

13. května 2019 v 23:07 | Zlatice |  CO NA SRDCI TO NA BLOGU.
Stále se držím při zemi
a ano je mi smutno
co včera bylo už není
všude je tma ticho a pusto.

Něco končí něco začíná
to je známá pravda
na hodinách čas se načítá
já cítím se zrazená a sama.

Ta bolest zmizí, odezní
vím, že zase bude dobře
až přestanu bloudit v podzemí
a překonám své hoře.
----------------------------------
Vždycky jsem byla veselá
když ne na tváři tak uvnitř sebe
pokus o úsměv ten radost mi udělá
jsem živá a za oknem je modré nebe.

A na nebi mám svůj obláček
já ve snu na něm lítám
život se pak vrací do správných otáček
já ty změny vítám.

Vrátím se k sobě samé
a odložím svůj smutek
ve vzpomínkách mám chvíle radostné
a k nim vždy možný útěk.

Všechno jsem tu napsala
lehce a líp se cítím
na nebi na svém obláčku
do neznámých krajin života mířím…


TICHÉ VÝKŘIKY

11. května 2019 v 21:16 | Zlatice |  TÉMA TÝDNE.
V poslední době cca šest let mě život či osud zrovna nešetří. Mám to už tak asi zařízeno že těch klidových a opravdu spokojených období je nějak méně.

Je to tak že když přestalo zlobit zdraví tak jsem hledala novou práci a s tím byly spojené okamžiky méně příjemné. Hodně naděje ale ještě víc zklamání a znechucení sliby zaměstnavatelů, které neměli v úmyslu splnit jen, co byla smlouva podepsána.

Nakonec se povedlo a já si našla práci co mě baví a jsem spokojená. Je čas znovu si užívat života když je pohoda. Jenže pohoda trvala jen chvíli…začal zlobit přítel a zlobí už tři roky.

Prý za to můžu já říká on… tím že jsem se změnila…v tom má pravdu přestala jsem kouřit a alkohol piji jen výjimečně…ale ve všem ostatním jsem stejná…ale to on nechce…řekl mi, že chce zpět tu ženu, se kterou se seznámil před čtrnácti lety…nedá si vysvětlit, že kdybych své závislosti nedostala pod kontrolu přežívala by v tomto čase vedle něj jen troska…kterou by také nechtěl…

Kdo má problém je on a ví to a ví také, že to sám už nezvládá. Z práce rovnou do hospody a pak teprve domů. Stále stejný scénář. Nosí mi z hospody rozumy svých rádo by kamarádů protože je to právě on kdo v našem vztahu nejvíc trpí…prý to tam říkají všichni… Na to mu vždy odpovím, že názory lidí kteří jsou v hospodě víc jak doma (teda pokud nějaký domov mají) mě vůbec nezajímá. A dozvím se další perlu, že to se pletu, že do hospody chodí jiní lidé, než dřív… hahaha… fakt nevím v čem jiní pít tam chodí všichni což je v hospodě snad normální…

Myslím, že on nechce zpátky tu ženu, kterou jsem byla dřív. On mě potřebuje stáhnout na svou úroveň, aby mohl být v klidu a žít s tím že je vše v pořádku a on nemusí nic měnit. Neuvědomuje si, že by to stejně nefungovalo, protože alkohol vytváří jen další problémy, stane-li se člověku pánem.

Nikdy jsem mu pivo ani hospodu nezakazovala a nedělám to ani nyní. On ale znal míru a chodil tam tak dvakrát do týdne. Domů se vracel vždy v dobré náladě. Je mi smutno s toho že je to už minulost a že domů se vrací člověk, který v minutě dokáže pokazit den všem okolo.

To já bych chtěla zpátky toho muže, se kterým jsem se seznámila. Pořád je někde ve mně ta jiskřička naděje že se mi tento muž vrátí i když realita ukazuje spíše na stav úplně opačný.

Kdybych já žila u něj už dávno bych se odstěhovala ale já jsem ve svém a on se nemá k odchodu. A já nemám to srdce ho vyhodit na ulici. Moje trpělivost ale není nekonečná. Jednou ta pomyslná kapka přeteče a půjde, i když nebude mít kam. Vím jistě, že s alkoholikem žít nechci, byli by to jen ztracené roky.

Mám chvíle, kdy se ve mně perou myšlenky a křičím bezeslov jen potichu a je mi smutno. Někdy pomůže básnička nebo článek a práce s tím než vše vložím na blog. Ale více pomohou obrázky malované horkým voskem. U tohoto tvoření mám vždy čistou hlavu a mizím do jiného světa kde je vše barevné a krásné.

Někdy si říkám, že kdyby nebylo mých trápení nebyly by ani obrázky a tak mi s toho vychází, že i z nepříjemného a špatného může vzniknout příjemné a krásné.

Některé ze svých obrázků mám na doméně tohoto blogu a další vložím zde pod článek. Je jen na vás jestli si je prohlédnete a napíšete mi do komentáře, jak se vám líbí nebo nelíbí.






SAMA DOMA

5. května 2019 v 19:33 | Zlatice |  VERŠOVÁNKY
Jsem sama a všude je ticho
ležím a dívám se, jak stoupá a klesá moje břicho
slyším dech i tep svého srdce
ležím rovně jak do svícnu nabodnutá svíce…

V hlavě slovíčko pokora
pro mě vysoké jak hora
skála však tvrdá je
dobrý úmysl… ten jde do háje…
Kde na jaře když sníh roztaje
příroda krásně barevná je
sluníčko září a hřeje do kraje…

Tam dvě srdce ledová jsou
vůbec netají, neměknou před tou krásou
cit je jak hudebník z rozladěnou basou
co almužnou jde v prachu nohou bosou
a možná zhynul už smrtky kosou…
Aby vsákl se do země
a ozdobil trávu ranní rosou.

Jak je ti beze mě??

Ty kdo svíráš mě železnou pěstí
bereš mi dech a odnášíš štěstí…



PROČ??

7. dubna 2019 v 18:03 | Zlatice |  JÁ A ON
V očích si měl ohníčky
a ve tvářích ďolíčky
když ses z dálky na mě smál
a věděl si, co bude dál…

Do náruče sis mě vzal
a do ucha pošeptal
slova lásky všechen cit
možná sis mě chtěl i vzít…

Byl si hodný pozorný
k citům k lásce pokorný
veselý a hovorný…

Proč to všechno je už pryč
nezůstal ti ani chtíč.

Vidím jen tvůj nezájem
je čas hledat podnájem…
Ve kterém ti bude lépe
když máš oči i srdce slepé.

Proč po létech všechno zmizí
a jsme k sobě jako cizí…



Říkám si proč a naco chlapa když máme tak dobré
pralinky co náladu nikdy nezkazí a smutek zaženou...

BÁSNIČKA

31. března 2019 v 10:32 | Zlatice |  VERŠOVÁNKY
I krátká básnička
je jako z nebíčka
čtení jen chvilička…

Pohladí po duši
vždy jí to moc sluší
a tvoří ji krásná slovíčka…

Slovíčka medová
za úsměv neschová
oči se rozzáří
štěstí je ve tváři
básnička kratičká
psaná ze srdíčka.



KOMÍN

25. března 2019 v 21:36 | Zlatice |  CO NA SRDCI TO NA BLOGU.
Tak trochu smutno je mi
když dívám se na tuto zem.
Přemýšlím, co stalo se mi
zda je to pravda nebo zlý sen.

Ne tentokrát to sen není
já marně čekám, co se změní
dnes večer po setmění…

Včera když nemohla jsem spát
napadlo mě si místnost vyvětrat
čerstvého vzduchu se nadýchat
to se mi pak bude krásně usínat.

Je to omyl tak to není
do pokoje valí se mi smrad
jako když někdo pálí smetí
ne to není smetí to je plast !!!

Co k tomu dodat někteří naši sousedé jsou prostě hovada a zamořují smradem celou ulici.


ACH JO...

20. března 2019 v 16:00 | Zlatice |  JÁ A ON
Moje duše i srdce strádá
proč já ho mám pořád ráda
když každá dohoda s ním padá
a padá směrem dolů
ptám se, proč jsme ještě spolu…

Kdo vymyslel závislost
to vědět přerazím mu páteř nebo kost…

Vždyť alkohol je metla lidstva
a každému stejný osud chystá…

Nechce nebo neumí si říci dost
ve svém těle je jen host
marně hledá ten svůj most…

On zná lidi, co mají ho rádi
v hospodě kde každý každému dobře radí
jejich ruce i slova hladí…

Slova sladké jako z medu
skrývá se v nich spousta jedu.

Sám se v tom už nevyzná
on druhý den když kocovinu má
v hlavě chaos a zmatek to už zná…
---------------------
Takto ničíš jen vztah náš
jestli toho nenecháš
Jeto dál jen tvůj život ale ne už náš….


RŮŽE

11. března 2019 v 23:59 | Zlatice |  JÁ A ON
Přinesl mi v pátek ke svátku
jeden růže květ
je složený s tenkých plátků
a krásou láká, že musím si přivonět.

Celé roky si nevzpomněl
neměl proč nosit mi kytky
co že tak náhle zpozorněl
a nechová se jako vždycky.

Možná ta vůně opojná
nebo úsměv na jeho tváři
má mysl je pokojná
a jemu z očí láska září.

Nechci stále jen bojovat
těší mě, když mám klid a kousek štěstí
vím, že mě má stále hodně rád
dnes nechám ležet naše vztahové smetí.

Ale to smetí když odletí
zhmotní se na jiném místě
nezpraví to ani jeho obětí
problém na později odkládat není řešení
to vím jistě.

Tak jako ten květ ve váze pomalu ale jistě zvadne
i v našem vztahu, rozhodné slovo padne.

Snaží se ke mně být pozorný
to přece není vada
kdyby ke svým slibům a chybám byl stejně tak pokorný
měla bych ho víc, než mám ráda…


VE SVÉM SVĚTĚ

7. března 2019 v 18:02 | Zlatice |  TÉMA TÝDNE.
Ptám se proč tento svět opouštět?
I když jen ve své mysli
nechat se čertem pokoušet
že do ráje jsme přišli.

Každý svou roli na zemi má
a její obsah často jen tuší
jde po cestě, kterou zná
a ta cesta je stále užší.

Stačí jen udělat jeden krok
sebrat odvahu a nechat za sebou všechny stíny
nepřejde ani jeden rok
a náš život už bude jiný.

Příroda dává sílu všem
člověku i malé myši
nemám proč už snít svůj sen
ani postavit svou říši.

Když na jaře je louka jeden květ
ráda vdechuji její vůni
chodím si k vodě jen tak posedět
a poslouchám, jak vlnky zurčí v tůni.

Mě prostě líbí se tento svět
příroda ve své proměnlivosti a kráse
nemám o čem víc přemýšlet
mít na výběr chtěla bych se tu narodit zase.



VYHAZOV Z RÁJE

28. února 2019 v 16:53 | Zlatice |  TÉMA TÝDNE.
Tělo jí bolí od hlavy
lží sama sobě se té bolesti nezbaví
přemýšlí jak postavit se tomu
co nejde vyhnat z jejího domu
stěžovat si není komu
marně čeká na bod zlomu
snad konečně přestane věřit tomu
co ve snu viděla jako zázrak
když v trávě leží si v poloze na znak
po boku muže, který ji svádí
rukou horkou po těle hladí
ta ruka rychlá je jak tělo hadí
otevře oči sen zmizí
ona tu sama je a sobě cizí.

Hledá si cestu ven ze lží a polopravd
zase tu ruka je svíjí se jako had
tělo ji pálí po lásce má hlad
on do ucha šeptá jak moc ji má rád.

Celá oddá se jeho lásce
letí ke hvězdám ale jen krátce
do hlubin pád je dlouhý…
ona tu leží a není celá
už rozumí zradě svého těla
chtěla jen uvěřit na okamžik pouhý...
že láska je tu i pro to aby nebolela.


RECEPT NA ŠTĚSTÍ

24. února 2019 v 19:18 | Zlatice |  TÉMA TÝDNE.
Štěstí je pro mě stav mysli. Je to jakási vrcholná spokojenost. Nevím, jak to máte vy, ale ke mně takové pocity nepřicházejí samy. Musím pro ně něco udělat.


Tak třeba když píši článek nebo básničku vždy mě těší pocit, že mám na papíře přesně to, co jsem chtěla napsat. Baví mě skládat mé někdy kapku zmatené myšlenky do vět nebo veršů tak aby dávali smysl. A že je to někdy boj. Mívám dny kdy jen tupě hledím na čistý papír a nic. Ale ani tyto dny nezůstanou bez tvoření. Stačí mít po ruce pastelky a pak místo slov automatickou kresbou vznikne obrázek. Nikdy nevím, co mi ruka namaluje a tak je obrázek pro mě překvapením.

Naučila jsem se udělat si každý den něčím hezký. Jsou to maličkosti a někdy i denní rutina. Baví mě vařit, péct, a když všem chutná mám radost.


Když mě někdo rozesměje, zapíšu si ten okamžik do diáře. Jsou to taková zrnka dobré nálady v čase, kdy na mě přijdou myšlenky ne zrovna lichotivé mému okolí. Přijímám tyto myšlenky a nezlobím se proto na sebe. Dobře vím, že to je jen obrana proti vnějšímu světu, který není ideální tak jako nikdo z nás. Je to právě diář, který mě vždy zase vrátí lepší a spokojenější náladu.

Neznám recept na štěstí ale umím si vytvořit šťastné chvíle…



Kam dál